Naše děti říkají našim kamarádům jménem. Vlastně i tetám a strejdům.
Cizí děti mi sem tam řeknou teto, třeba sousedovic, nevadí mi to.
Neteř mi taky říká teto, když nad tím tak přemýšlím.
Mně v tomhle ohledu nevadí tak nějak nic, já jsem z regionu, kde se mísily zvyklosti moravské (tetování
) a české (jména), takže v tomhle směru jsem mimořádně tolerantní.