Rodila jsem v Karlových Varech před pár lety. Myslím si, že nepatřím k "náročným pacientkám", těhotenství jsem musela udržovat, tak jsem si pár týdnů před porodem poležela na gynekolog.odd.,porodu jsem se nebála, přála jsem si jen, aby s námi bylo vše v pořádku. A bylo - díky porodním asistentkám a zejména doktorům (kteří jsou v této nemocnici- bez vyjímky všichni skvělí). Malá se narodila o pár týdnů dříve tak musela na novoroz.JIP-ku,a tady začala má "křížová cesta", když už jsem si myslela že všechno máme zdárně za sebou, natrápila jsem se a nabrečela jak nikdy předtím. Jednak už pro novopečenou mámu je tramuatizující, že nemá své dítě u sebe, dobře potřebuje spec.pomoc, ale proč slyšet od sestřiček z novoron.že my "maminky,které máme děti nahoře na Jipce"zabíráme jejich maminkám postele?Malou jsem chodila, pravidelně každé tři hodiny kojit, i v noci. Už sama atmosféra na Jipce byly "nedýchatelná",
Děti většinou museli budit a nutit je pít, dcerka je už od narození pěkně tvrdohlavá, takže když nechce zkrátka nechce,ovšem razatní metody kyrysarské sestry jak 2,5kg dítě přinutit(různým dloubáním a štípáním), když zkrátka nechce,se mi vůbec nelíbí.Brečela malá,brečela jsem já,sestra rudla.Po takovém kojení jsme ještě musely do skleniček odkapávat mléko,což trvalo z nateklých a bolavých prsů věčnost, takže k odpočinku na pokoji zbývalo opravdu hodně málo času.Malá měla zavedenou do žíly na hlavičce kanylu,což pro jednu sestru znamenalo, že s malou - při přendání s jednoho prsu na druhý - já vůbec nesmím manipulovat, zatímco při druhé směně na mě druhá sestra křičela, že mě nebude obsluhovat,že si mám poradit sama. O ponižování ze strany mladé sestry(dejte ty nešikovný ruce pryč,nemakejte na to, naco bych vám něco vysvětlovala,když nechápete nic apod.), které jsem vyloženě nesedla ani nemluvím. Když jsem se vrátila na pokoj, kde jsem byla s maminkou,která měla syna u sebe,dorazila sestra z novoroz.,aby mladé mamince- o půlnoci (ano!!!!)předvedla jak pečovat o malého,včetně koupání,přebalování,kojení....nebrající ohled na to, že bych možná chtěla spát...tak jsem tu hodinu co mi zbývala do dalšího kojení prochodila po chodbě. Sestry z Jipky měly číslo mob.tel., a vždy když bylo potřeba "v mezičase"přijít nahoru,číslo prozvonily.Ovšem běda, když jste zrovna byla na záchodě, a opozdila se s příchodem o bídných 5 min, daly vám patřičně najevo co si o vás jako "matce"myslí.Chtěla jsem jen říct, že je to v lidech, ne v té či které nemocnici. Já prostě měla smůlu, že jsem naletěla na 3 černé vrány, které zrovně měly špatné dny...kdo ví. Těžko bych v dotazníku,který před odchodem z nemocnice dostanete, mohla zaškrtnout, že nejsem spokojená s prací sester - kvůli třem odsoudit práci a fajn přístup všech? To by nebylo fér. Jen pro příklad - v den když jsem odcházela z porodnice domů jsem znovu přišla na Jipku, kde byla jiná sestřička, malá nechtěla pít,všechno semi vevnitř sevřelo co nás to čeká za cirkus, ovšem ona se jen usmála a řekla, běžte klidně dolů, já vás pak zavolám,a šlo to v pohodě. Nešetřila pochvalou a hlavně ú s m ě v e m a mě najednou všechno šlo a už jsem si nepřipadla jak nemožná matka. Sestřička se právě vrátila z dovolené a maminka s mrňousem, o které bude pečovat budou mít na Karlovy Vary možná ty hezký vzpomínky. Takže je. Je to v lidech.