Napíšu ti svůj příběh. Jako rozvedená se synem jsem se seznámila se svobodným velmi dobře zajištěným mužem. Začali jsme spolu chodit, pozval měna lyže do Francie, ale v restauraci mi párkrát řekl, do kolika euro si můžu objednat. Když jsem se jen tak z legrace zeptala, kolik že to má příjem, ošíval se. Jednou mi řekl, že nemůžu zatím počítat s tím, že syn a já budeme mít stejnou životní úroveň jako on. No zabila bych ho - ALE, tak nějak jsem cítila, že je to spíš sociálně neohrabaný jedinec, který se hodně bojí, aby ho nějaká nelapila jen kvůli penězům. Jinak byl vždy pozorný a hodný. V té době jsem fakt neměla co ztratit a říkala jsem si, že to risknu. O ruku mě za rok požádal slovy: "Kdybysme se vzali do konce roku, tak bysme to společný zdanění manželů ještě stihli". Vzala jsem si ho, za týden po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná. Kupovali jsme dům, řekl mi, že podle něj má nemovitost mít jen jednoho majitele. Vysvětlila jsem mu, že v takovém domě by se mi nežilo dobře. OK, souhlasil. Zůžili jsme SJM, já jsem dostala čtvrtinu domu připsanou. Od něj tenkrát velký ústupek. Jo a rozhodně od počátku chtěl dva účty s tím, že mi bude fixní částkou přispívat každý měsíc na domácnost. ZÁVĚR: Teď, po 11 letech, jsme spolu opravdu šťastní. On je rád, že nevidí, co se děje na mém účtu, protože jsem méně spořivější než on. Když mi někdy peníze nevyjdou, pošle (a už to po těch letech neřeší). Jsme domluvení na převedení domu půl na půl. Možná ti tu budou hodně psát, že ten tvůj se chová divně - ale já říkám , nemusí to ještě do budoucnosti s určitostí znamenat, že to tak zůstane. Držím palce!!!