Přidat odpověď
Cairo, klíčový bude ten rozvod.
Podle mne se tvá kamarádka cítí vinna za rozvod vůči dětem. A to bez ohledu na to, kdo rozvod podal, víc zavinil, jak to probíhalo a tak. Ano, to člověk cítí, protože to tak je - my dospělí jsme nezvládli náš úkol - udržet rodinu. Normálnímu člověku to jedno být nemůže.
Problém je, jak moc se cítím vinna. Jestli je to tak, že - Jak bych mohla bobánka (vůbec) usměrňovat, když já jsem taak vinna... On chudáček nevinej, bez úplné rodiny a ještě mu něco nařizovat...
To je ta známá cesta do pekel.
Jistě, je to těžké a složité, najít ten zralý postoj. Ale život je složitej.
Zatím není pozdě. Já myslím, že kluk komunikuje takto: "Zlobím, zlobím, budu zlobit, budu řvát a když vám je to málo, uřežu sestřině pajdulákovi hlavu, ať řve taky, už jsem o něco přišel (táta tady nebydlí) a co kdyby se vám dospělým zachtělo ještě něco mi vzít..."
Jenže. Dnes ti vykopne kafe, zítra shodí televizi (málo řvala) a pozítří si vezme tvé auto na projížďku.
Předchozí