ivo,

a zkoušela jsi to "přestat brát vážně" v tom smyslu, že

- VÍŠ, že je velmi málo pravděpodobné, aby mamince selhalo srdce proto, žes ji neposlechla?

- dáváš mamince dostatečně najevo, že ji máš ráda, aniž bys cítila povinnost ji poslouchat?

Asi jako malé dítě, které kope nohama, protože něco chce - máš ho ráda bez ohledu na jeho záchvat, ale prostě víš, že záchvatu nemůžeš a nechceš vyhovět.

Já myslím, že tihle lidi dávají - velice nešťastným - způsobem takto najevo svou touhu, aby byli pro své děti důležití. Přemýšlím, jestli kdyby jim člověk tu touhu dostatečně saturoval i bez toho, že by je poslouchal, jestli by toho nechali, nebo jestli je to "defaultní nastavení", se kterým je potřeba buď se naučit žít, nebo toho člověka odstřihnout (čímž by dosáhl pravého opaku, než chtěl, a třeba by taky jako ten otec z pořadu chodil a hovořil o "odkopnutí")

Mimochodem, když někdo použije tohoto slova ("odkopli mě") tak velmi zbystřím, je to pro mě velká červená kontrolka, že s tím člověkem asi něco nebude v pořádku.