Jentak, díky, ale my s kamarádkami, když se chceme vidět a poplkat, tak si jdeme vždycky někam sednout mimo domov, abychom měly klid od dětí. Já sama, kdybych byly unavená z práce, sama měla už velké děti a byla odvyklá dětskému hluku, asi bych z takového posezení u kámošky v dětské vřavě nebyla na větvi. Já sama ráda vypadnu, ale jak píšu, i o mě je to o čase a organizaci. Ani si nepamatuji, že bych já něco rušila. Když to vím v předstihu, udělám vše pro to, aby to klaplo. Pak mi přijde, že ten druhý to tak neřeší. Bylo by mi fakt docela líto, kdyby se mi potvrdilo, že kamarádka jen hledá výmluvy, protože se jí momentáně zrovna nechce. Já se také musím tolikrát k něčemu vyloženě dokopat, protože se mi prostě nechce. Nikdy proto ale nic neruším.