Já jako malá vůbec o žádných dětech nepřemýšlela.
Prostě samotný dítě bez partnera pro mne nebylo nijak a ničím zajímavý. Ale pamatuju si, že někdy ve čtrnácti jsem si představovala, že si pořídím dítě s někým z Pražskýho výběru.
Dítě mám spojený se vztahem, uvažovat primárně o dítěti a pak až o jeho otci, to je pro mne naprosto nepředstavitelný.
Jedináček jsem byla do devíti let, vůbec mi to nevadilo a nemám pocit, že by mne existence sestry v dětství jakkoli obohatila.
Manžel je jedináček a tvrdil, že vždycky chtěl mít tři děti. Má jedno a ještě vyženěný, ne vlastní.