Pumo, u mě je to ještě složitější o to, že se mi tohle nečekané překvapení přihodilo už před 10 měsíci, takže dítko z mého 4.těhotenství by bylo už na světě.. Ani tehdy jsem nedokázala jít na interrupci, začala se smiřovat a pak jsem najednou z ničeho nic poprvé spontánně potratila v 7.tt. Jak jsem byla napřed v šoku, že jsem těhotná, pak zas šok, že už nejsem, najednou mi to bylo všechno strašně líto a ten potrat jsem fakt hodně obrečela... Přesto jsem měla jasno, že další dítě už určitě ne, ale po 10 měsících se mi to stalo znovu. Asi si řeknete...nepoučitelná, nezodpovědná a já nevím co ještě, ale vždycky jsme měli děti jen, když jsme chtěli, naše "metody" nám 20 let fungovaly a teď tohle už podruhé... Teď už jsme takové aktivity i úplně stopli okolo ovulace, kterou na sobě bezpečně poznám a stejně to nestačilo, v podstatě si takřka nedovedu vysvětlit, jak můžu být těhotná, když jsme byli tak strašně opatrní, neměli žádnou nehodu atd.atd., ale stalo se, takže jsem znovu na začátku... HCG bylo už v 5.tt přes 60.000, takže se ještě děsím, že tam někde vykoukne ještě jedno... teď jsem 8.tt... Ty jsi asi o kus dál že? Máš taky strach? Já se hrozně bojím, jak to zase všechno zvládnu...znovu všechno od začátku....