už to taky chápu - Ty prostě vezmeš tu reakci druhého člověka jako limit, se kterým nic nezmůžeš. Plus si do toho dosadíš něco, co je pouze Tvoje domněnka (že ji nebere jako člověka ).

Tohle jsem kdysi mívala taky, z nějakých reakcí lidí jsem byla jak opařená. Ale pak mi vlivem času, okolností a některých lidí došlo, že to tak vůbec není.

V daném případě (Cimbur a bazén) je potřeba to vzít z úplně jinýho úhlu - prostě tu vůli toho druhýho neakceptovat (protože není oprávněná) a "prolomit" ji tou svojí (protože já prostě nárok mám, a podloženej, akorát ten druhej to možná neví).

Tedy vůbec ne se otočit na patě a s pláčem odejít, ale říct něco v duchu "podívejte se, pane, já jsem trenérka tohoto oddílu, máte s tím snad nějakej problém?"?

Vem si, že ten vrátnej je jednodušší člověk, asi o věcech moc nepřemejšlí a ani ho nenapadne rozebírat něčí pocity, ale nechce si dělat problémy. Když vidí, že se někdo rozpláče a odejde (případně jen odejde a rozpláče se až pak) tak mu o nic nejde a ANI SI NEUVĚDOMÍ, že něco mělo bejt jinak - prostě přišla sem ženská, co tu neměla co dělat, tak sem ji poslal pryč a tak to má bejt, no ni?