Zefýr, podepisuji.
S okolím jsem se prostě musela naučit vycházet postupem let.
Nikomu se nesnažím vnutit své nejniternější já, ani rodičům, protože jsem pochopila, že část lidí to (pochopitelně) nezajímá a další část je nastavena natolik jinak, že mě nepochopí.
A myslím, že účelem mezilidských vztahů ani není, aby každý každého do hloubky chápal, ale aby si lidé vzájemně neškodili a v rámci možností předávali pozitivní emoce. Na to stačí chápat a dodržovat všeobecné principy, které mají všichni lidé společné. Prostě respekt.
Když se povede hodně těsný vztah s pár nejbližšími, je to bonus.