Liško,
tohle já třeba vůbec neznám. Nemám žádný výkyvy nálad a naštvaná jsem vždycky jen z nějakého racionálního důvodu, který je poměrně snadno "vysvětlitelný" - nejčastěji ve chvíli, kdy celý odpoledne připomínám v pravidelných intervalech dítěti, ať na něco nezapomene a ono mi druhý den volá, že to zapomnělo. Jenže to je takové to naštvání "věřil bys tomu, co ten trouba zase..." a tím to končí.
V tomhle ohledu je se mnou asi radost žít, protože nezneklidňuju překvapením. Po návratu domů tam manžel vždycky najde jednu a tu samou osobu.