trápit se kvůli rodině je asi ta nejpošetilejší věc, stejně se na tom nic nezmění

já u rodiny už pochopení nehledím, o svých problémech nemluvím, snažím se mluvit o tématech, která nejsou konfliktní, když načnou sourozenci některá témata, odcházím, dřív jsem se rozčilovala, snažial vysvětlit, teď už mi to za to nestojí

a zjistila jsme, že mi nechybí, což je smutný, ale je to fakt
když jsme se viděli naposledy o Vánocích, dělali ze mě blbce, oni přece ví všechno nejlíp...
jenže letos slavíme já i manžel kulatiny, a nemůžeme je nepozvat, přitom se mi orpavdu nechce s nima trávit ani půl hodiny, ne tak půl dne

nebývalo to tak, jako malí jsme si rozuměli víc, pak dokonce hodně dobře, během dospívání, ale pak jsme se rozešli každý cśvou cestou, změnily se nám žebříčky hodnot, každý máme jiný zkušensoti, jiný možnosti, ovlivnili nás naši partneři, kteří se moc navzájem nemusí, no a to se všechno odráží na vztahu nás sourozenců, ať se mi to líbí nebo ne