tohle jsem už naštěstí zvládla. V pubertě jsem dostala záchvat smíchu. Ten sice rychle přešel v pláč, ale všichni viděli, že se směju.
Myslím, že mám jinou mimiku, protože vidím dceru, jak to neumí a ta je hodně po mně. Říkají to všichni, není to subjektivní dojem. Pomohlo mi to tohle zhruba pochopit.
O mně si rodina myslí, že mám přehnané reakce, jako si to myslí o Cimbur a Val. My máme asi blbé reakce. Jiné. Myslím, že to není AS, ale spíš nějaká forma dys poruchy. v mozku se blbě propojují akce a reakce.