Schválně - o kolika lidech ze svýho okolí si třeba Ty myslíš, že to nejsou lidi a nemaj city?

Tohle není vůbec podstatné, protože moje vnímání světa a zejména lidí není něco, podle čeho by se dalo posuzovat, jak to mají jiní lidé.
Já totiž téměř jistě jistou poruchu osobnosti mám. Byla mým handicapem, dokud jsem nepoznala její podstatu a nenaučila se, že kdo nezažil, nepochopí. A kdo zažil, tak tomu nemusím nic vysvětlovat.
Stále mě v životě dost omezuje, ale už o tom nemluvím. To ale neznamená, že se s tím nepotýkám. A tím, že o tom nemluvím, je to o to těžší. Ale zase jsem ušetřena pocitu, že obtěžuju, a hromady rad, které opravdu není v mých silách uposlechnout.

A osaměle ve světě plném lidí se cítím celý život. Jen teď už vím proč.