magráto,

ale to, jak jsi to s tou mimikou psala na začátku, opravdu nebylo úplně srozumitelný, a asi nejen mně.

Myslím, že je dobře, žes napsala (celkově), mně se to jeví opravdu tak, že jsi pro své okolí nečitelná (ne mimikou, tu tady nevidím a čtu to tu celej den a stejně mi není úplně jasný, co od svýho okolí chceš, a je dost pravděpodobný, že to není jasný ani jemu).

Ty sis to - pro mě zcela nepochopitelně - vztáhla, jako že na Tebe útočíme, ale myslím, že se tady převážná většina lidí fakt snaží přijít na to, kde je zakopanej pes.

To s tím, že Ti to "nikdo nevěří" a zlehčuje to - pokud napíšeš, že Ti nerozumí téměř NIKDO a že jsi sama na světě (nebo tak mi vyzněl úvodní příspěvek), a ŽE S TÍM NEJDE NIC DĚLAT - pomohlo by Ti nějak, kdybychom Ti to odsouhlasili (jako že jsi fakt divná, jiná a odsouzená k tomu být navždycky sama)? Jako fakt by Ti pomohlo myslet si, že ani na toho nejbližšího člověka, kterej by Ti evidentně rád pomoh (manžel) prostě nedosáhneš a nikdy dosáhnout nemůžeš, protože "jsi prostě taková"?

Nebo by Ti spíš pomohla nějaká zpětná vazba lidí, kteří Tě třeba v reálu vůbec neznaj, jak to vnímaj oni?

Já si třeba osobně myslím, že se lze naučit komunikovat "japonsko-česky" a že to tak má převážná většina z nás, že málokomu dokážou jeho nejbližší číst z očí a že i když to porozumění je hodně velký, tak je občas potřeba říct úplně normálně "potřebuju konkrétně to a to" a to okolí, ač není 100% empatický, tak to pochopí a udělá to třeba na 70 %, a to v daný chvíli stačí, nebo aspoň je to lepší než 0%, kterou dostaneš, když to nedokážeš srozumitelně sdělit.

A myslím, že jsi super ženská, a u ostatních věcí, které sem kdy píšeš, jsem nikdy neměla pocit, že bys nedokázala vyjádřit to, co chceš - naopak jsem měla dojem, že tak činíš pregnantně a hezky.