Hanko, to jsem přesně já. Tréma a nejistota ze mě čiší snad i přes zeď, taktéž únava, nuda, když se to snažím cíleně zkrývat tak zas ze mě sálá křečovitost. Jeden učitel mi jednou řekl: proč se na mě tak znechuceně díváte? Zrovna jsem si říkala, že má pod poloprůhlednou košilí to tělo takové nepěkně rozteklé...

A co je horší, čtou na mě lidi emoce, které ani nemám, nebo je čtou špatně, vyhroceně, připadám jim často ve stresu, nebo naštvaná nebo tak nějak.