Já to naopak vidím jako dobrou příležitost pro zamyšlení se nad tím, co by kdo chtěl nebo nechtěl a pro vytvoření nějakého do budoucna funkčního uspořádání.
Například pokud je nemovitostí víc, dá se domluvit, jeden dostane jednu, druhej druhou... a nevznikají rozkouskovaná dědictví, kde barák má najednou pět majitelů, kteří se nemohou dohodnout na opravách, investicích a nakonec ani tom prodeji/rozdělení peněz. Každej je v podstatě na doživotí rukojmí spoluvlastníků a nikdo nemůže svým podílem svobodně disponovat. To už radši nedědit nic, než pětinu nemovitosti.