Zajímavá diskuze. Uvědomuju si, jak se od dětství potýkám s takovými stereotypy a jak mi vlastně tolikrát komplikovaly život. Třeba tím, že jsem si ( teď už vím, že vlastně zbytečně ) nevěřila a připadala si divná a jiná než ostatní. Přečetla jsem snad všechny foglarovky, májovky, verneovky, KODky, Káju Maříka a jak jsem to milovala, tak mě štvalo a to bylo poprvé, že jsem litovala, že nejsem kluk, že všechna ta nejlepší dobrodružství zažívají jen kluci.( A teda štve mne to vlastně furt )
Jediný, kde jsem paradoxně objevila holčičí hrdinky, byla růžová knihovna z první republiky. Takové - Terciánky s čertem v těle, Z primy do sekundy....Svéhlavička...

Mně vlastně hrozně chyběly pořádné holčičí hrdinky. Lisa z Bullerbynu byla dobrá, ale stejně jen v rámci ocaď pocaď - kluci zažívali mnohem zajímavější příhody.