Dcera měla od malička hračky jak "pro kluky" tak "pro holky". S panenkami si nikdy nehrála, plyšáky má jen jako výplň postele. Nikdy jsem ji neučila, že jsou věci jen pro kluky a jen pro holky. Začala s tím chodit ze školky a já byla docela vytočená, že ve školce tohle dělení ještě funguje. A měla jsem dost problém ji přesvědčit, že to tak není. Takže i když jí odmalička tvrdím, že může cokoli, co bude chtít, tak mi to okolí poněkud kazí. A zjišťuji, že dcera docela nerada vybočuje. Díky tomu začala vyžadovat růžovou poslední rok školky, protože byla "holčičí" a všechny ostatní holčičky ji měly. Díky bohu už ji to přešlo.
Ještě ve školce se jednou divila, že řídí strejda a ne teta. Byla zvyklá, že řídím já, tak to brala jako skutečnost, že řídí ženy.
Já okolo sebe vidím, že holky opravdu dostávají hračky jak "klučičí" tak "holčičí", ale obráceně fakt neznám případ, že by otec souhlasil s panenkou. Kamarádce jsem navrhla jako kostým pro syna Červenou Karkulku, můj brácha s ní měl kdysi velký úspěch. To byl průšvih, nejen že se jí to nelíbilo, hlavně si nedokázala představit, že by něco takového rozdýchal manžel.