Mám to asi stejně jako ty. Starší muže, tak o těch 20 let, zdravím první. Když je stejně starý, nebo mladší, tak samozřejmě nezdravím, nebo udělám pár pokusů, on milostivě odpoví, ale když se nechytá ani na několikátý pokus, tak prostě přestávám, nejsem nějaká posluhovačka, abych ho zdravila první já.

První zdravila, velice uctivě a hlasitě moje babička a prababička. Oni měli za 1. republiky hospodu, tak byli jako rodina zvyklí, že musí zdravit první, co kdyby to byl zrovna zákazník, to by se řeklo, že rodina XY jsou nezdvořáci a šli by jinam. Jenže to jim přetrvalo až do hlubokého socialismu, kdy už samozřejmě žádnou hospodu neměli a i jako dítě jsem se divila, proč babička hlasitě zdraví přes ulici jakéhosi chlapa...