Marino, s tim souhlasim - dobra detska psycholozka pomuze hlavne matce v tom, ze ji ujisti, ze to nedela spatne. A u mne teda bylo taky potreba, abych si uvedomila, ze to dite mi to nedela naschval, ze kdyz mu jeden den vysvetlim, ze prat se nema,hazet vecma nema, dlouze o tom hovorime, on vypada, ze pochopil a pak to za dva dny zopakuje, resp. vylepsi tim, ze si v druzine jentak hazi kamenem na strom, az trefi spoluzacku do hlavy, ze to opravdu neudelal schvalne. Tohle bylo v 1. tride a rodice te holcicky to brali sportovne, jako nestastnou nahodu, ale ja z toho byla hotova a mela pocit, ze mam nejhorsi dite na svete.Nejhorsi je, ze je to z niceho nic, on treba pul roky je uplne dobrej a pak se v nem nahromadi napeti a behem tydne udela tri naprosty silenosti a pak je zase pul roku klid, dle psychologu to na prasky neni, na impulzivitu v jeho podani by pry nepomohly. Ma teda obrovskou vyhodu v tom, ze se k dospelym chova mile a je hodne spolecensky, takze ti jsou z nej vetsinou nadseni, protoze se neboji s nimi hovorit /ale zaroven neni vlezlej/, stejne tak nema strach z verejnych vystoupeni, coz se zas hodi ve skole, kde maji jistotu, ze on jim z podia neutece, ale udela co ma - tim si tu reputaci dost vylepsuje uz od skolky. Tak treba v nem postupne najit to, v cem vynika a to rozvijet, aby to byla protivaha k tomu "zlobeni".