Podívej, já milion taky nedostala a taky jsem rodičům vděčná za jiné věci, to je snad normální.
Nicméně, když slyším třeba od kamarádky, co všechno dostali od rodičů, tak pocítím možná někdy osten sebelítosti i třeba u někoho bodnutí závisti (teď jsem si naběhla, to bude keců! Ano, jistě, hlavně jim to přeju, jsem sluníčková, óm, atd., blabla), ale nepotřebuju se vůči tomu vymezovat ve smyslu, že oni to nezvládli a já jsem hrdinka, případně si ani nemyslím, že si to na rodičích vynutili.