Heleno,

to je hezký .

Moji pěstouni si mne vzít nemuseli a nikdo by jim neřekl půl slova - neřešili si mnou žádnou svoji situaci - mají vlastního syna a brali si mě k sobě v pubertě, když jsem náhle přišla o tátu (máma nám umřela o několik let dřív).

Takže tím řešili čistě moji situaci. To, že to bylo mimořádné, vnímám já, oni to popírají . Já to vnímám i jako velké riziko z jejich strany, protože mne prakticky neznali a bez váhání si mne vzali domů. (To taky popírají )

Technicky vzato to nebyla adopce, vlastně si terminologicky nejsem jistá, jestli není vhodnější slovo "opatrovník" než "pěstoun" - nemluvíme o sobě jako o "rodičích" a "dceři", ale prakticky se ke mně jako rodiče chovali a chovají