Kudlo, asi takhle: model, kdy mladí něco dostanou a musí se do konce svých dnů cítit zavázaní a nechat si líbit zásahy či alespoň nevyžádané rady do života, je pro mě odstarašující, a než to, tak snad raději žít v garsonce o suchém chlebu.
Takže v tomto směru jsem ráda, že jsem žádné bydlení nedostala, protože na vděčnost a zavázanost nemám povahu.
Nicméně, když se občas setkám s lidmi, kteří mají poloviční příjmy, než my, ale díky bydlení bez dluhů, které získali od rodičů, si mohou dovolit pohodlnější život, vnímám prostě ten rozdíl. Je poněkud paradoxní vypadat jako "socka" vedle někoho, kdo je ve skutečnosti třeba méně schopný. Ale tím nechci říct, že se tím nějak užírám, jen je to prostě realita.