Libiku

"V rámci rodiny a přátelství neexistují marná očekávání, pokud je někdo má, nechť si to řeší sám se sebou a netahá do toho, to co (ne)dostane."

Libiku, to si děláš legraci, že "neexistují?" Četla jsi tu málo příběhů na toto téma? Jak rodiče málo hlídaj, hlídaj víc bratrovi/sestře, dali/odkázali víc druhýmu sourozenci? Krom toho, co jsem už zmínila, tu jen v poslední době bylo třeba téma o zvaní na rodinné oslavy a propletenec tom, že by člověk měl pořádat oslavy vlastních narozenin, a když nepořádá, tak by neměl chodit na cizí, protože to, že tam "jen" přijde a přinese dárek, nestačí, to už je vyžírka? ?

"Ty jsi nikomu nevysvětlila, proč se točíš v kruhu představ o hrůze zděděného domu či přijetí něčeho od blízkých. Dobrá, ale je strašně divný, že to někoho vůbec napadá (s frekvencí puzení 2x týdně o tom zadat téma."

Hele, nešlo by nějak dohodnout jako axiom, že jsem teda v tomhle strašně divná, aby to nemusel každej druhej vypisovat v každým druhým příspěvku?

Hele, vzpomínám si třeba na případ Míši, která sem psala před několika lety, měla v ikonce takovou brejlatou slečnu, byla hodně nemocná a bydlela v bytě s matkou, se kterou se nesnášela, ale neměla úniku. Je možný, že se podvědomě (a iracionálně) bojím nějaký podobný situace a podobný pasti, protože ti z vás, u kterých to funguje tak,jak má, (jak si myslím, že mi vyplynulo z téhle diskuse), jste tam nikde neměli žádnou "díru" nebo jak to říct, ta jistota, že vždycky máte někoho za zády a o koho se opřít, pro vás byla celý život kontinuální, kdežto já tam měla kus nejistoty, že nikdo takovej třeba nebude. Můj táta byl v hodně podobný situaci jako jsi teď Ty, ale on neměl NIKOHO, o koho by se mohl opřít - ani rodiče, ani velký děti, ani tchánovce, ani natolik dobrý kamarády.

Představ si, že je Ti už dost let na to, abys tohle pobírala, a že ve dvanácti.. třenácti.. čtrnácti prakticky každou noc usínáš se strachem, že se s tím posledním člověkem, kterej Ti zbývá, něco stane.

A pak jednou ráno vstaneš a zjistíš, že se to stalo.

Zkus si to letmo představit, až budeš zase uvažovat o mé divnosti.