U nás pomáhala ráno flaška se sunarem hned do postele. Měla jí od narození až skoro do konce školky. Vysála jí ještě v posteli, u toho se probrala a byl klid. Když šla do školy, babička ji přeučila z flašky na brčko. Takže dodnes snídá hrnek kakaa a sosá ho brčkem. Už si ho teda dělá sama, ale zaleze s ním zpátky do postele a probouzí se. Je jí 11. Když ho nemá, je votravná jak kontrola z berňáku. A úplně nejraději má, když si do postele kromě kakaa vezme i mě a u toho snídání se tulí. To jsme taky dělali od malička. S oblíkáním a odmítáním česání/čistění zubů taky votravuje. Nachala jsem jí párkrát jít v jejím modelu, holky se jí občas posmívaly a už na mě víc dá. Na vlasy funguje strojek a na zuby stačí připomenout, jak bolela injekce u zubaře. Nejhorší to bylo mezi 5. a 8. rokem.