tohle mi dělávala sestra, když jsme se vypravovaly do školy. Bylo to jednodušší v tom, že byla už ve škole, první třída. Po dohodě s našima jsem jí nechala osudu a už se o ní ráno nestarala a odešla bez ní. A ejhle, ono to ustalo. Oni prostě ty děti zkouší co vydržíme. Já jsem taky sova a ráno bych taky nejradši brečela, vztekala se.. Ale nemám obecenstvo a každej by na mě hodil bobek!
U mých dětí se velmi zlepšilo vypravování, když šly do školy. Pokud byly pomalé, přišly prostě pozdě a bylo to pro ně natolik nepříjemné (školník, učitelka..), že si příště daly pozor.