Přidat odpověď
To je hodně složité téma.
Už ve svém věku vím, že to dítě potřebuje vědět, že pořád je na světě někdo, kdo ho přijme, i kdyby ho celý svět odkopl. Takže bych TEORETICKY chtěla dát tomu dítěti najevo, že je a vždycky bude mým milovaným dítětem, i když jeho čin neschvaluju. Takhle od stolu si říkám, že udat bych asi nešla, ale cítila bych morální povinnost pomoci nebo odškodnit oběť, pokud by toho nebylo mé dítě schopno samo, tudíž by se tím provinilec prozradil.
Situace s milencem, tohle si troufám říct, že bych neudělala, stála bych na straně svého dítěte. Už jen proto, že nevím, jak to má ve vztahu s manželem, třeba je to takový pablb, že si dcera radši našla milence, co já z pozice matky můžu vědět ...
Takže obecně na otázku, zda hájit svoji krev - z pozice matky: ano, považuji za správné stát na straně svého dítěte. U jiných příbuzenských vztahů záleží na situaci.
Předchozí