Pro mámu byla nejhorším lidským proviněním pýcha (do které zahrnovala i jakoukoli spokojenost se sebou - se zevnějškem zvlášť), tátův vzhledový ideál je vysoký, opálený, vysportovaný a stále se usmívající typ dívky - já jsem v dětství byla spíš něco jako Wednesday Addams. Takže soustavně opěvoval a dárky zahrnoval děti z druhé části rodiny, zatímco jeho vlastní byly nehynoucím zdrojem zklamání. Pro sebevědomí dítěte vyslovené lázně - všichni sourozenci jsme to chytili podobně. Rodiče byli po mnoha stránkách fajn lidé, ale ve vztahu k dětem zřejmě dělali co uměli - a to nebylo mnoho. Maminka má dodnes pocit, že se dopouštíme trestuhodné chyby, když v dětech pěstujeme zdravé sebevědomí.