Prakticky bych to pojala tak, že bych se šla zeptat na sociálku, jestli můžou pomoct, nějak. Ale z vlastních zkušeností si nedělám iluze.
Ty záchvaty taky nemusí být nafurt, léčba epilepsie už je dost daleko, dokáže záchvaty slušně podchytit, nebo úplně vymizet, chce to jenom čas, než se zjistí, který prášky a v jakým dávkování sednou. Někdy je to běh na dlouhou trať, ale nezatěžuj se předpokladem, že to nikdy lepší nebude. Brala bych to jako dočasný stav, než se dáš dohromady.
Kdybyste tu školu odsunuli na rok, pak by ses třeba dala do pořádku, a dcera by mezitím pracovala, aby si na školu našetřila, to by nešlo?