Neuvedomuju si, ze by mi vadilo, kdyz prede mnou nekdo chvali nekoho jineho. Snad jen, kdyby ho chvalil za neco, co je ve skutecnosti moje zasluha.

Svoje deti chvalim i pred tim druhym. Kdyz se dcera ucila na nocnik, tak se to dokonce zvrhlo v to, ze ji za kazdy plny nocnik tleskala cela rodina, s ctyrletym synem v cele. Melo to i svoje vyhody - syn se citil dulezite, ze on uz to umi a muze ji to ze sve pozice ucit a chvalit ji. Sam od sebe ji i zacal pomahat se svlekanim, utiranim a oblekanim. Byli na sebe oba za tu samostatnost a vzajmenou spolupraci strasne hrdi.