Kudlo, předejít se nedá. To bys musela přesně znát vlastnosti dítěte a způsob, jak ono vnímá.
A stejně neuhlídáš pohled, gesto, grimasu, úsměv...to vše děti (někdy dost žárlivě) sledují.
Někdy to vůbec není ve slovech...slova uznání se možná tak nějak i uhlídat dají a dají se tak nějak dětem spravedlivě dávkovat.
Ale dítě má i pocity - a jak ty bychom uhlídali?

Jo, myslím, že je dobré si uvědomit, že je potřeba být spravedlivý, a vědomě a přiměřeně pochválit a povzbudit všechna děcka, ale předejít jejich pocitům, že jsou chváleni nebo ceněni míň (by´t třeba jen někdy nebo v něčem), to je utopie.