Dikusi jsem necetla. Ale zrovna vcera jsem nad tim take uvazovala, kdyz mi jedna kanaradka davala na jevo, ze chvalim jedno dite pred druhym, takovym pomrkavanim. A v zapeti se me dotazala, ze kdyz jede jedno dite s babickou k mori, co jsem rekla tem ostatnim?

...popravde, my to moc neresime. Kluci mohli jet oba, starsi nechtel. Malou bych jeste nepustila a ona by beze mne nejela. Neprojevila naznak zarlivosti, vlastne ani jeden, dokonce nam fakt pocit, ze to brachovi preji. Odjizdi v patek a tak mala namalovala mu s sebou obrazek, nejstarsi mu ochotne chtel pujcit sandale. Vlastne je to takove moje stesti a dobry pocit.

Chvalime je, tak jak to citime. Kazdy je naprosto jiny.Socialni citeni, zodpovednost, dovednosti, znalosti... .Snazime se vyvarovavat porovnavani, to nedelam sanad nikdy takovy to "to v tvem veku ten a ten jeste neumel..." Chvalu snerujeme jen k tomu cili, ale my je od mala vedeme, aby se neporovnavali s nikym okolo, to neni dulezite byt takovy jako nekdo, nebo mit neco jako nekdo. Spis jedeme v tom duchu, ze nevadi byt krapet odlisny, ale byt slusny a myslet pozitivne