Pole, to taky nechápu, ale lepší, než kdyby šla na potrat..manželova babička vyprávěla o své mamince ( zase jiná prababička), že chodila asi tak jednou za rok do vedlejší vesnice, a když se vrátila, tak brečela,dlouho leželaa postel byla celá od krve, že se jako děti hrozně o ni bály..Chodila k potratářce, tenkrát to byla paní vyhlášená, pak jednou nějaká paní vykrvácela v příkopě, tak ji zavřeli..
I manželova babička byla na dvou potratech, po roce 1948, když jim všechno sebrali a nedali ani potravinové lístky,přijali ji do nemocnice v jiném okrese, museli dost tučně podplatit primáře, byla jakože na operaci mandlí a večer jí místo toho udělali kyretáž..a druhý den rychle domů, jednou ten plod byl už asi i větší, taky hrozný..do smrti si to vyčítala a litovala, že to nějak měli zvládnout..