Ono je to možná i o výchově nebo nátuře. Já jsem nikdy v životě, ani v mládí, neměla pocit, že člověk žije jen pro sebe a za sebe... že jsem já, co chci já, pak dlouho dlouho nic, a pak teda když se uvolím, resp. rezignuju na své požitky, tak se mohu nechat mírně omezit okolím.