No však já nemám nic ani proti inckejm městům (rozhodně ne asi od těch osmi let, kdy jsem se o nich dověděl), ani proti šestitisícovkám (o co jde, jsem začal chápat tak deseti, jedenácti? a pořád proti nim nic nemám, naopak), a nemyslím, že cestování po světě každýmu zaplňuje prázdno v duši, že se každej honí jen za vystavením fotky na FB anebo že cestování dál než do Kropáčovy Vrutice je snobárna. Doma i v cizině se dá cestovat podle mýho gusta i proti mýmu gustu, ten princip se prakticky neliší. Baví mě poznávání, bavěj mě nový obzory.

Čundr s dětma toho typu, jak jsem ho popsal, mě baví tím, že se při něm dá hodit všechno za hlavu. Můžeš si dělat, co chceš a co tě zrovna napadne. Jasně, že ne podpalovat les, aby ses cejtil jako Nero. Chchápu, že i to může mít něco do sebe, ale předpokládám, že si rozumíme.