naše dovolená by byla nazvaná trénink na koncentrák, kdybych se tu chtěla vytahovat skromností. akorát my si to užíváme právě proto, že jsme si to zvolili DOBROVOLNĚ. že kdybychom chtěli, klidně na to all in nějak naškudlíme, ale nechceme, v tom je naše radost. nevadí mi mazat svačitu, protože vím, že kdybych nechtěla, nemusím.

myslím, že ta spokojenost plyne z možnosti volby a pochopitelně si lidé nevolí vždy tu nejdražší variantu. když nemám peníze, možnosti volby se zmenšují. To je pak frustrující. svět mi nabízí (vnucuje!) možností nekonečno a já si jich můžu zvolit jen malinko.

takhle to mám i s tou rodinou. když jsou děti malé, spousta možností se uzavře. a je třeba si z plna hrdla užívat těch darů, co mi leží u nohou (i když to jsem se učila fakt dlouho). a hlavně to brát jako etapu, že se mi ty další možnosti zase otevřou.