Šuplíku, tak po džínách jsem taky toužila, ale nikdy jsem je neměla. Protože moje matka to vyřešila prohlášením, že mi kalhoty nesluší. Koupila jsem si je z první výplaty, kterou jsem dostala. Bony jsem sehnala celkem lehce.

Moje děti každou chvíli po něčem toužily. Bylo to velmi rozmanité - cestování,pak kazety, walkmana, pak diskmana, pak mobil, pak ještě lepší mobil, minivěž s přehrávačem na CD, pak počítač, pak notebook, hodinky, lyže, kolo, kolečkové brusle atd. Pak hry do pc, hlavně nejmladší syn. Pak co se týče studia, s učením problémy neměli, kromě jednoho syna, ale tomu ty 3 na vysvědčení na gymplu nevadily. Ostatní děti toužily studovat VŠ a pak dělat vysněné povolání. K tomu zůstalo to cestování. Teď kolem toho 24. roku začínají toužit po samostatném bydlení.