Náš bejvalej vedoucí katedry (svého času proděkan pro zahraničí a poté děkan) mluví v podstatě hrozně sprostě, někdy použije slovo s kořenem "sráti" nebo "hovno" i v několika větách za sebou, používá je nikoli k okořenění, ale jako formu přiléhavýho vyjádření. Fakt je, že hodně zná, hodně umí a přestože v hovoru zapluje do vod natolik abstraktních, že třeba já osobně mám problém ho sledovat, není to kecal a když mluví, mluví vždycky věcně (o těch pasážích, kdy mám problém ho sledovat, to pouze předpokládám). Slova se sprostým kořenem nijak nezdůrazňuje ani intonací, ani slovosledem, ani jinak. U jistý významný příležitosti mi například řekl otcovským a klidným tónem: "Slibte mi ale, Filipe, že se na to kurva nevyserete," a neměl jsem přitom pocit, že by mluvil obhrouble. Fakt je, že je od pohledu trochu za exota, chodí například s oblibou v kovbojských botách (asi o fous menších, než je jeho číslo) a džínách, ale tím to není. Lidi kolem něj ho berou velice vážně.