Silvie, on v tomto věku má zmatek sám v sobě, jestli píšeš, že má dva maldší sourozence, na jednu stranu chce být velký, chce míň péče, ale chce pořád tvou pozornost a říká si o ni, sice blbě, ale nehledala bych v tom nic jinýho
třeba má pocit, že je už konečně tak velký, že ti ulehčilo , že už se mu nemusíš věnovat, rozumově to tak vnímá, ale přitom má třeba strach, že o tebe přichází, tak mu dej najevo, že to tak není

mimochodem tím jsme si prošla nedávno u nás taky, neřeknou ti to, ale zkus se chovat, jako by to tak opravdu bylo a uvidíš, jestli to zabere, řekla bych, že by i mohlo

zkus si najít pokud možno denně pár minut, kdy budete spolu, kdy za ním zajdeš, když ti dá najevo, že fakt nemá čas, tak odejdi, když ale nadeš tu spárvnou dobu, tak třeba pár vět, jen se zeptat, jak bylo ve škole, co to právě kraje, co poslouchá - a klidně mu řekni, že se ti to nelíbí - ale ne vyčítavě, ale tak, že ty máš ráda jinou muziku, měj svůj názor a on ať má taky svůj, ale mluvte spolu, ať je to o čemkoliv

a třeba si za pár dní všimneš, že se zklidní a že míň prudí ty mladší

je teda dobrý udělat ještě jednu věc, když budeš s tím nejstarším a přijde ten mladší, tak nahlas a rázně odkázat toho mladšího pryč - teď mluvím s Pepou, jdi si hrát, neruš nás
dělá to divy

ale všimnu si - je to zase ta komunikace, zájem, čas jen pro něho

mám takvou zkušensot se svýma klukama, že když mě nejvíc potřebují, lepí se na mě, tulí se, trvá to pár dní a pak se jakoby trochu oddálí a jsou o kousek dospělejší nebo ja kto říct, jako by si uvědomovali, že se oddajují a potřebovali si užít tu blízkost, ujistit se o ní a když mají jistotu, tak se pustí o kousínek dál
ale pořád se vrací - a pořád se všichni tři přijdou přitulit, nebo jen položí hlavu na rameno a nebo jen prudí, když něco dělám a on do mě přijde dloubnout :)