Kiwiku, tvůj názor jsem měla léta. až se nám narodilas třetí dcera a já jsem zjistila, že nějaké držení hranic za každou cenu by znamenalo, že ji musím zabít. Hranice jsem upravila, jednám podle situace. Pokud jsem s ní sama nebo rodinní příslušníci, vychovávám víc, než když jsou u toho cizí nezainteresované osoby. Možná mají pocit, že skáču kolem děcka, ale já je uchraňuju před klidně několikahodinovou scénou. Když si jí budu chtít začít všímat až za 2 minuty, dostane se do ráže a věř, že je to mnohem horší, než když se zvednu, dám jí nejstudenější vodu a mám klid. Když u toho nikdo cizí není, klidně ten histerák risknu, my jsme zvyklí.