Nejvíc záleží na těch nahoře, ti udávaj tón. Bez nich excesy zůstanou excesama a vyšuměj.

Ovšem i mlčení se snadno vyloží jako tichý přitakání, v tom bejvá odjakživa problém, a i když rozhodně nemyslím, že by hrozilo nějaký násilí, společnost poznamenává i tolerance k vylučování.

Samozřejmě omlouvání nebo dokonce schvalování excesů je zlý, protože tím se z nich stává politika. Ale tam Británie zdaleka není.

Schvalování (i to tichý) někdy může zapůsobit dost rychle a neblaze, ale většinou to chce nějakou delší genezi.

Časem to však sílí a konce bejvaj zlý (ale k nim přece jen vede dlouhá cesta!) - nejlíp je pro mě vystihuje výrok z jedný takový situace: "No a co? Mysleli jsme, že se už nikdy nevrátěj."