Tak možnosti jsou, ale mě právě pomohlo to hození do vody, přímo do života. Začínala jsem jako au-pair, bez znalosti jazyka, pak jsem pokračovala jako dobrovolník u postižených lidí (byla jsem sice zdravotnice, ale pracovali tam lidé zcela bez zdravotnického vzdělání, od zhruba 18 let). Pěkně kapesné a strava, 3 spolubydlící z různých zemí světa, mnoho dalších kolegů, fazole za 20 pencí plechovka, chleba a zbytek peněz padl na "sdružování" a výlety. Bylo to bezva. VŠ life jsem nezažila, pracovala jsem od 18 ve špitále, ale tímto jsem si to zcela vynahradila a našla přátelé z celého světa. Bylo to neopakovatelné. Nešlo jen o pařby, zírala jsem, jak někteří mladí lidé jsou myšlením napřed a převyšují své vrstevníky.