Když by o to dítě stálo a nešlo o nějakou finanční ránu, případně zásadní zásad do jiných plánů, tak bych ho/ji třeba k moři (nebo jinam, kde by se mu/jí líbilo) taky vzala. Zatím jsou děti ještě malé, tak těžko říct. Já třeba měla první vztah až od 20 a skončil náhle po 3 letech (jiná láska tehdejšího partnera), byla to pro mě hrůza, našim to bylo samozřejmě líto (v tomto věku už se počítalo se svatbou a tak, měli ho taky rádi), ale já měla před státnicemi, pak nástup do první práce, první podnájem (po koleji) ... Takže "rozptýlená" jsem byla dost. Ve věku cca 15 - 20 (kdybych bydlela doma) si to vůbec neumím představit, jakou pomoc (nebo naopak klid) bych ocenila ... Každý je jiný, jak "dítě", tak rodič, těžko tyhle věci posuzovat zvenčí ...