Kudlo, jenže když tě někdo poprosí ( slušně), abys něco vůči němu nedělala a ty pokračuješ, tak pak je, bohužel, míček na tvé straně.

Z+2 - s tím zklamáním nad vlastním životem je to přesné, tchýně je vlastně v podstatě nesmírně nešťastná, ale obávám se, že i kdybych celý svůj život přizpůsobila na 100% jejímu vnímání, tak bych jí šťastnou neudělala. A zase odmítám žít svůj život podle představ někoho jiného - hlavně, když ty představy jdou úplně proti mému přesvědčení.

A pro rýpaly - snažila jsem s ní nějak vyjít, vysvětlit jí svoje názory a posteje a prostě jsem pohořela - prostě to není po jejím a tudíž je to špatně.
Kupodivu se vztahy zklidnily, když jsme se částečně vnitřně odstřihla od pocitu, že bych se jí měla nějak přizpůsobovat.

Navenek se chovám slušně, pozvu na oběd, děti k ní posílám a vedu je k tomu, aby si babičky vážily, zatelefonuju, kdyžs e dlouho nevidíme, kafíčko a bábovku po obědě nabídnu... ale srdečnost v tom prostě není.