ne, nejsem normální, proto na své děti občas křičím stejnou větu... ne že bych o tom dosud nějak uvažovala, ale stejně mi přijde lepší zařvat "jsi normální" než "nechovej se jako idiot"... a asi proto, že nejsem normální, v situaci, kdy uvidím, jak moje dítě táhne po schodech mladšího sourozence, s rizikem, že mladšímu ublíží, nemám v sobě tolik morální síly, abych dítěti klidným a laskavým hlasem vysvětlila, že opravdu si nepřeju, aby sourozence zabilo... to následuje až po dotazu na normálnost jednání, kdy už nežádoucí aktivita ustala a ničí život není v ohrožení...