Tak já bych třeba byla zase v šoku, kdyby si dal někdo tu práci uvařit něco extra mému dítěti, ale neosolil to, to je pak zbytečná práce, by to nejedlo. To bych chápala u dítěte mladšího rok, ale ty se zase moc neřeší, protože je naprosto nepředvídatelné, v jaké fázi vztahu k jídlu se nacházejí. Od plně kojených po ty, co jedí běžnou stravu. Můj starší byl do 10 měsíců ochoten pozřít akorát okurku a křupky, na jiné jídlo pozitivně zareagoval, až když jsem mu v roztržitosti omylem strčila do pusy lžíci z mého talíře - ochucené. Pak si dal jakž takž říct a 3 měsíce byl na dětské stravě, než dal najevo, že svoje nechce a chce to co máme my. Pak se teprve pořádně rozjedl. Akorát do 2 let to prokládal fázemi, kdy skoro nejedl a akorát se kojil kvůli zubům. Dcera se sápala na jídlo už ve 3 měsících, na dětské se mi vybodla v 10 měsícících, 2-3 lžičky a konec, pusu neotevřela dokud se nedostala k našemu talíři. Jsem to vzdala, od té doby jí s náma. Prokládá to fázema, kdy se převážně kojí bo zuby. Pravda, já vařím tak, že naše obvyklá strava je v podstatě dětská, až na to solení, ale pokud můžu soudit z toho, jak si návštěvy dosolují, tak asi solím dost podprůměrně. Sestra válčí s tím, že jí dítě rok a čtvrt staré dítě nejí, dlouho ani neuměl polykat, dá tak pár lžiček. A dnes mluvím s mámou, a ta povídá, že mu včera zapomněla odebrat špenát, tak dostal holt normální s ostatníma. A jak prý dlabal S těmahle zkušenostma nechápu, jak lze děti dlouhodobě udržet na speciální stravě. A považuju za zcela zbytečné dětem něco extra chystat, pokud nemám informace od rodičů, pravděpodobnost, že se jeden trefí je mizivě nízká. Nebo je to zcela zbytečný, to moje by to bralo pomalu jako urážku . A jako rodič s tím počítám a jídlo si zajišťuju.