Adriano, ale zakladatelka píše, jak se s ním snaží mluvit, a že jí docházejí témata. To že se přímo nezeptá, proč je zamyšlený, přece neznamená, že to neřešila. V normálním vztahu, když si dva povídají, tak tak i bez ptaní nakousnou témata, co jsou k řešení, povídání. A pokud je nenakousnou, tak to má svůj důvod a otvírat tato témata nemusí být vždy užitečné. Rozumím zakladatelce, proč pravdivě neřekne, že je zamyšlená z důvodu jeho chování. Co by tím asi získala? Je to stejně obecné jako, víš něco s námi není v pořádku, nějak nám to nefunguje, chováš se divně ... to je přímo výzva k neplodné debatě na téma, kdo co udělal špatně. Commer to napsala přesně, říct si o větší projevy citů je pojmenování celé řady problémů, které jako balík nikdo na jedno posezení nevyřeší. Komunikovat se dá o jednom dílčím požadavku, ale jinak to je jen obecné postěžování, kritika. Pokud ji partner neobjímá a ona se zeptá, proč mě neobjímáš? Co asi tak zjistí? Že ho bolí ruce to asi nebude. Kdyby ji chtěl objímat, tak ji objímá, když ona ho objímat nepřestala a zkouší to pořád.