Vyrostla jsem s tatkou myslivcem, zbrane si ani nemusel zamykat, mel je vzdy odlozene v kufrech nekde na skrini, ale odmalicka jsem vedela, ze na ne nesmim sahat. Vlastne jsem na ne sahala, kdyz jsem je cistila, mohla jsem mit tak 4-6 let a na tu vuni nikdy nezapomenu. Taky mel vzdy patrony jinde nez zbrane. Nebylo nam to cizi. Ze vzduchovky jsem strilela od te doby, co jsem ji jen trochu udrzela, tam bylo taky par pravidel, na ktere tatka daval duraz...naucil nas, jak se zbranemi zachazet v pritomnosti ostatnich lidi. Vubec byvh to nehrotila. I kdyz tatka potom prestal s hony, stale chodil strilet na holuby a byl i na mistrovstvi CR. Byla to jeho celozivotni vasen. Nesnaz se manzelovi zakazovat jeho vasen pro tento konicek, se primlouvam.