Pokud je tvůj primární zdroj nespokojenosti práce, tak si promluv se šéfem. Když děláš (i když placeně) 30 hodin týdně místo 20, děláš vlastně jeden a půl krát svůj úvazek, to není vůbec malé navýšení. Pokud na tvé práci navíc zaměstnavatel trvá, ať ti to dá příkazem.

Mimochodem, přikázanou práci přesčas by ti zaměstnavatel v tomto rozsahu nemohl nařídit, ta je mám pocit omezená 8 hodinami týdně a 150 hodinami ročně.

Pokud je u vás v práci tvé práce prostě systematicky víc, můžeš zaměstnavateli navrhnout, ať vezme ještě někoho na zkrácený úvazek. (Třeba by to šlo, když ti přesčasy stejně platí, tak na nich nešetří, a mohla bys mít fajn kolegyni.)

Ale pokud už tam prostě pracovat nechceš, tak jednoznačně přesčasy nedělej a v klidu si hledej něco jiného, co tě bude bavit.

A jeden dotaz - jak to, že ti během prázdnin nezbyl čas třeba na přípravu věcí pro děti do školy? Co dostalo přednost? Fyzicky by tam ty hodiny měly být, pokud děláš 30 hodin týdně. Co tě stojí tolik času? Někdy člověk, když je unavený nebo se cítí mizerně, nedokáže přerovnat priority podle aktuálních potřeb, nestalo (neděje) se to náhodou tobě? Myslím, že je lepší vybrat si vědomě ty povinnosti, které jsou nejdůležitější, aby člověk neplýtval vzácnou energii na něco, co mu nic moc nepřinese. Ale když už něco odepíšeš (třeba ten úklid, který dělají babičky, jak jsem pochopila?), tak to chce pustit opravdu, netýrat se tím, žes "měla"...

Hlavní je, ujasnit si v sobě, čeho chceš dosáhnout. A pak můžeš poslechnout manželovu radu a zabojovat o to, i když to třeba bude jinak, než si představuje